Odposlechnuto v rodině
Přesně řečeno ten teploměr za oknem ukazoval jen -29 °C, ne -30. Praktický rozdíl v tom není, psychologický ano. Mohlo by se totiž stát, že bych začal pochybovat o tom, že jet za prací není zas o tolik lepší než zůstat doma.
Museli byste znát našeho nového souseda. I když ono možná stačí ho vidět. On je prostě ten nejlepší. Má dokonale nagelované vlasy a značkový ohoz, i když nese jen vysypat odpaďák do popelnice před domem. Všechno zná, všechno ví a všude byl dvakrát. Možná takový typ znáte. Rád komunikuje s lidmi, aby je poučil. O čemkoliv, kdykoliv. Naštěstí po něm ten náš prďola při venčení blafá. I tak mi už nezištně poskytl spoustu informací, bez kterých bych podle něj byl ztracen. Podle něj se nevyznám ani v autech. Jinak bych věděl, že to jeho je nejlepší. Jeho nablýskaná, stříbrná, vytuněná ŠkodoFka je totiž nejlepší auto ze všech. Navíc v ní má přidané toto a vylepšené tamto. Má vylepšená světla, super spojler vpředu a úžasné přítlačné křídlo vzadu. On je prostě king mezi námi a jeho auto je to nejlepší ze všech těch našich. Kdybych tomu jen trochu rozuměl, bylo by to vidět. Ale není. Možná si prý myslím, kdoví co nemám, ale stačí se podívat na mou káru a každému musí být jasné, že na tu jeho se vůbec nechytám. Mám to ošklivé, tmavé a je to tak krabicovatě hranaté, až je mu to k smíchu. Moje nové pneumatiky jsou tak ošklivě bachraté, že snad už ani nejsou kulaté. Pokaždé mává rukou směrem k této mé údajné ošklivosti a směje se na plné kolo. Já se s ním nehádám, nemá to cenu. Vlastně já s ním vůbec nemluvím, jen on si toho nevšiml.
To ráno bylo první pracovní z těch, kdy uhodily tyto mrazy. Skoro každou zejmu se vyskytnou mrazy dvacáky. To je ještě normálka a celkem pohoda, pokud zrovna nezůstane někdo ležet zlitej na silnici. Třicáky jsou už relativně vzácné a tentokrát přišly na dva týdny. Teploměr za oknem mi dal šanci na psychickou přípravu a kovová klika domovních dveří mě taky svou teplotou upozornila. Přesto jsem ji otevřel a dostal jsem plnou ránu. Je to až leknutí a to ráno doma skoro netopím. Instinktivně zatajíte dech, protože se tělo lekne toho, co vdechuje. Třicáky dají vzduchu totální průzračnost a pořádné grády. Reflexivně jsem se donutil k dalšímu kroku, protože jsem si všiml, že mám chuť se zastavit a počkat. Vyrazil jsem vrstvou nového sněhu k vysokým mantinelům nahrnutým ranním pluhem na naše zaparkovaná vozidla. Tak jsem se soustředil na to, aby šel co nejrychleji a dýchal co nejméně a mělce, že jsem na jeho první výkřiky ani nereagoval. "Ani tam nechoď!" volal na mě ten soused. "Nemá to vůbec cenu!" To už jsem ho viděl pobíhat sem a tam u jeho nejlepšího auta. Byl zabalen do samých křiklavých barev, jistě to byly samé super značky. "Vůbec to nestartuje," gestikuloval divoce rukama a divoce chodil sem a tam. "Ani to nezkoušej, to je takový mráz, že to vůbec nejde nastartovat," opakoval pořád dokola. Pokračuji k té tmavé, hranaté kabině a začínám s rukama pořád hluboko v kapsách odkopávat sníh od řidičových dveří, abych je vůbec mohl otevřít. "Stejně bys musel nejdřív odházet všechen ten sníh, kdybys chtěl odjet," ochotně mě poučuje. Odrhnuji nohama dál, ignoruji ho a on se vrací ke svému bobánkovi. Pak přestanu, zaposlouchám se a stisknu v kapse ovladač. Ztuha, ale odemklo se. Fajn. Snadno otvírám a sedám si dovnitř. Nemám nejlepší auto ze všech, takže se nikam neshýbám, neskládám, nelámu záda. Pootočím se, sednu, pootočím se zpátky a můžu za sebou zavřít. Vydechnu obláček, který je dlouho viditelný. A pak obvyklým postupem nastartuji. Jde to velmi ztuha, ukazatel napětí v elektrické síti hodně klesá k minimu. Zní to hodně divoce. Motor se ale jakž takž točí a já poslouchám, jak moc je to nepravidelné. Brzy se to ale trochu zlepšuje. Hodnota elektrického napětí se zvedá k normálu. Sleduji tlakoměr oleje. Ručička sebou vždy s cuknutím trhne a o kousek povyskočí směrem ke středu ciferníku. Zas a znovu. Bedlivě sleduji, jak doskáče až doprostřed, na normál. Tam zůstává. Varovné kontrolky postupně zhasínají. Všechno pomaličku pouštím a stále soustředěně poslouchám. Jde to hlučně, trochu to občas škytne, ale jde to. Ta velká, líná bestie pod kapotou se snaží držet vysoký volnoběh a daří se jí to.
Jsem v zásadě lidumil a tak vystupuji a jdu k tomu nejlepšímu autu: "Co s tím máš?"
"No baterka mi s tím normálně točí, ale nenastartuje to."
"Ukaž."
Boreček sedá dovnitř a otáčí klíčkem. Ozve se jen asi půlvteřinové zahučení a pak už je jen ticho. Tiché, mrazivé ticho, ve kterém by snad byly i vločky slyšet. "Aha, baterka ti s tím točí," povídám. Mumlá něco o mrazu, dýchá, rozhazuje rukama, ukazuje na to auto, na palubku, pořád něco mumlá. Odcházím.
Nasedám, zapínám topení, hned to na mě příjemně teple dýchá. Už je to ohřáté, zvuk motoru, otáčky i kouř z výfuku, vše je už skoro normální. Přibíhá ke mně a volá na mě přes okénko: "Jaktože ti to nastartovalo? Jak je to možný? Tys to neměl zmrzlý?"
"Přečti si to," odpovídám a ukazuji na předek.
Zmateně se rozhlíží: "Proč ti to nastartovalo?"
"Tam to je napsáno. Přečti si to. Tam vepředu," ukazuji dopředu na svou kapotu. Na tu hranatou, tmavou, ošklivou, bez vytuněných spojlerů a křídel. Kouká tam, zase na mě, zase tam, tváří se vyděšeně a nechápavě. Jako vždycky. Já si zapínám pás a zhasíná mi poslední výstražná kontrolka. Mávám na něj rukou, ať uhne na stranu. Vyjeveně gestikuluje a vykřikuje něco o tom, že jsem ještě zahrabán ve sněhu, že si to musím odházet. Řadím redukci a lehce přidávám. Hranatá kabina se zachvěje a propadá o několik centimetrů. Tam se ty ošklivé pneumatiky, co jsou bachraté tak, že už snad ani nejsou kulaté, dostávají na starší, kompaktní sněhové vrstvy. Do něj se zakousnou a začnou mě posunovat vpřed. Celý předek se prudce zvedá do výšky, až chvilku mám celé přední okno vyplněné jen oblohou. Jasně modrou, bez obláčku, bez kazu. Paráda. Pak se celá má hranatá kára zhoupne přes sněhovou dunu. Chvilku vidím pro změnu jen vířit sníh. Vyjíždím na cestu.
Vyrážím do liduprázdné ulice, nikde v dohledu se nikdo a nic nehýbe, ani živáček, ani žádné vozidlo. Jedu a někde za mnou zůstává nejlepší auto stát.
Boreček uskakuje, šok ve tváři, možná mu to už zůstane. Přece jsem mu jasně vysvětlil, proč já jedu. Mám to tam vpředu napsáno. Číst snad umí, ne? Nejsou tam žádné složité obrázky. Žádná loga. Nic složitého k chápání. Žádný symbol. Šípy? Ne. Křídla? Ne. Jsou tam jenom písmena. Nic složitého. Jasná, přesná písmena. Ani jich není moc. Čtyři písmena.
19. prosince 2013
Škola pro managery - kapitola o problémech a o prkotinách
Dám vám zcela zdarma pár rad, jak působit správně na okolí. Dnes si ukážeme schema výroby velkého problému z malé prkotiny, konkrétně na příkladu managera IT.
Nevymyslel jsem to já, jen odpozoroval.
Fáze 1 - vylíhne se prkotina
Třeba některému oddělení přestane fungovat společná tiskárna ve velké kanceláři. Pokud to přijde řešit řadový ajťák, obvykle někde něco pomačká na tiskárně, případně párkrát něco klikne na nejbližším počítači. Pak rychle zmizí, přičemž tiskárna zase funguje. Polovina kanceláře si jeho návštěvy ani nevšimla, druhá polovina na ni přes noc zapomene. Řadový ajťák proto nemůže dělat IT managera. Je skoro neviditelný až nepotřebný a je vůbec otázka, za co mu firma platí.
Někdy se ale řadový ajťák fláká u nějaké jiné prkotiny a tak zavolají vám, IT managerovi. Už ten samotný prvotní telefonát musíte vyřizovat způsobem, na který dotyčný uživatel jen tak nezapomene. Osvědčenou metodou je dialog typu výslech. Musíte sypat na volajícího otravu otázku za otázkou, samozřejmě včetně zcela zbytečných a nepodstatných. Jaký přesně typ tiskárny to je? Co jste tiskla? Proč jste tiskla zrovna toto? Opravdu toho potřebujete tisknout tak moc? Jak často tisknete? Nepřekračujete takhle náhodou doporučené vytížení tiskárny? Jaký tam máte toner? Kdy jste ho měnili? Kdo ho tam dával? Jakou přesně máte verzi operačního systému? Máte tam všechny service packy? Máte original ovladač od výrobce? Jakou verzi? Atd., atd. Většina uživatelů není schopna na většinu těchto otázek odpovědět a jejich kuráž prudce klesá. Celou dobu jim svým tónem dáváte nepřetržitě najevo, že nechápete, proč je ještě nevyhodili za neschopnost. Na závěr volajícího ubezpečíte, že podle vašich zkušeností za tento typ problému může z 99 % nějaký neschopný idiot, který něco totálně zvoral. Takový člověk si už příště dobře rozmyslí, zda vás bude ještě někdy otravovat s nějakou prkotinou, kterou nejspíše způsobil on sám svou totální neschopností. Na závěr mu podrážděně, otráveně sdělte, že tam máte k řešení takových prkotin až po strop, ale že si to zařazujete do pořadí a zařídíte nápravu v nejbližším možném termínu.
Fáze 2 - fáze růstu
Jste IT manager, neřešte prkotiny. Musíte z nich nechat vyrůst problém. Také nemůžete vzbudit v nějakých podřadných zaměstnancích dojem, že začnete okamžitě skákat, jak oni písknou. Stačí přibližně jeden den k tomu, aby nefunkčnost tiskárny zaznamenala celá kancelář. Pokud už jste přečetli všechny zajímavé weby a Solitaire už vám leze krkem, spusťte operaci "administrativní cyklus" popsanou v předchozí kapitole. Musíte počkat, až šéf lidí v postižené kanceláři natolik pochopí závažnost situace, že vás začne shánět a řešit to osobně s vámi. Musíte té prkotině nechat čas vyrůst do problému.
Výhodným bonusem je rozšíření problému i na další oddělení. Zkuste potkat někoho, kdo udiveně pozoruje lidi z nehodou postižené kanceláře, jak běhají sem a tam mezi svým a jiným oddělením, kde tiskárna funguje. Naznačte, že ten blbec, který rozbil tu tiskárnu ve své kanceláři, nejspíš brzy rozbije i tuto druhou.
Nechte tomu další den, aby alespoň půl firmy vědělo, že na jednom oddělení někdo zlikvidoval drahou tiskárnu, ale vy odložíte několik důležitých činností a pokusíte se tiskárnu pro firmu zachránit. Pokud se má konat nějaká schůzka vedení, protáhněte záležitost ještě přes termín této schůzky, která může pomoci k ještě většímu růstu problému.
Fáze 3 - záchrana firmy
Vyberte si nějaký čas, kdy bude postižená kancelář plná lidí. Na tu dobu se domluvte s několika dodavatelskými firmami, ať vám zavolají na mobil, protože plánujete větší nákup IT techniky. Nebo něco podobného, na co určitě ochotně zareagují.
Vyzpovídejte svého podřízeného ajťáka formou vědomostního testu, jak by řešil například nefungující tiskárnu. Nezapomeňte podotknout, že všechny vaše debaty uvnitř oddělení jsou interní záležitostí a jejich ventilování na veřejnosti by mohlo ohrozit IT bezpečnost firmy, což by jistě mělo vliv na jeho hodnocení, případně pokračování jeho pracovního poměru.
V určeném čase nakráčejte středem na postižené oddělení. Pohybujte se velmi rychlou chůzí, hlasitě dýchejte. Jednou rukou si ještě ve dveřích sundávejte nebo zase oblékejte svetr, druhou kontrolujte na mobilu, kolik jste toho už prošvihli a třetí [ano, jste přece schopný manager] si otírejte z čela imaginární pot. Zakřičte na všechny, že od teď nesmějí používat nejen vůbec žádné tisky, ale i spoustu dalších věcí, které nazvěte cizími, klidně i vymyšlenými jmény. Prohlédněte si tiskárnu, tvařte se zachmuřeně. Vyhlédněte si někoho, kdo se ještě opovažuje něco si ťukat na PC a vyhoďte ho od toho. Vynadejte mu, že má zaprasený monitor, klávesnici i myš, že to je hrůza, a začněte otevírat růyná okna v Ovládacích panelech, různé vzdálené plochy na servery a vše možné. Přijímejte s otráveným výrazem všechny ty telefonáty a mezi nimi zasvěceně prozrazujte čumilům, že vás pořád jen otravují nějací idioti, co si myslí, že z vás snadno vyrazí prachy. Pokud i nadále jsou v okolí otrlejší jedinci, kteří zjevně nemají co dělat a pozorují vaši činnost, začněte otevírat weby různých předních světových počítačových firem, které si ihned přepínejte do nějaké cizí řeči, u které je nejmenší pravděpodobnost, že ji někdo z čumilů ovládá. Vy se samozřejmě tvařte soustředěně a předstírejte studium jakýchsi textů třeba v mandarínštině.
Až vás konečně přestanou šmírovat, vytáhněte papír s postupem nadiktovaným od řadového ajťáka a podle něj odstraňte závadu. S hurónským smíchem předveďte, že tiskárna už zase tiskne a třetí světová válka je zažehnána. Donuťte k tisku a k následnému jásotu nad vytištěnými papíry úplně všechny lidi v kanceláři. Řekněte jim, že pevně věříte, že se jejich přístup k IT technice zlepší, že jste v toto zlepšení zadoufali už i na jednání s generálním ředitelem. S úsměvem vítěze opusťte prostor ve spěchu, s neustálým koukáním na hodinky, na mobil a s mrmláním, co všechno jste kvůli nim už zase prošvihli.
Dodatek - medaile, vyznamenání
Zavolejte šéfům oddělení, že závažný problém s tiskem jste úspěšně vyřešil a chod firmy se díky vám může zase znormalizovat. Napište e-mail s tímtéž sdělením všem pracovníkům kromě těchto šéfů vedení. Každému zároveň dávejte najevo, že těmito telefonáty a e-maily jste dostatečně zaneprázdněn a nemají vás otravovat s nějakou další prací. Ještě několik měsíců se při každé příložitosti všech ptejte, zda jim funguje dobře ten tisk, který jste jim opravil. Poučujte je, že váš řadový ajťák se furt někde zavýbá nějakými zbytečnými prkotinami a kdyby měli problém, mají se obrátit na vás. Pokud to někdo nepoučený vezme vážně a skutečně se na vás obrátí, postupujte od fáze 1.
Nevymyslel jsem to já, jen odpozoroval.
Fáze 1 - vylíhne se prkotina
Třeba některému oddělení přestane fungovat společná tiskárna ve velké kanceláři. Pokud to přijde řešit řadový ajťák, obvykle někde něco pomačká na tiskárně, případně párkrát něco klikne na nejbližším počítači. Pak rychle zmizí, přičemž tiskárna zase funguje. Polovina kanceláře si jeho návštěvy ani nevšimla, druhá polovina na ni přes noc zapomene. Řadový ajťák proto nemůže dělat IT managera. Je skoro neviditelný až nepotřebný a je vůbec otázka, za co mu firma platí.
Někdy se ale řadový ajťák fláká u nějaké jiné prkotiny a tak zavolají vám, IT managerovi. Už ten samotný prvotní telefonát musíte vyřizovat způsobem, na který dotyčný uživatel jen tak nezapomene. Osvědčenou metodou je dialog typu výslech. Musíte sypat na volajícího otravu otázku za otázkou, samozřejmě včetně zcela zbytečných a nepodstatných. Jaký přesně typ tiskárny to je? Co jste tiskla? Proč jste tiskla zrovna toto? Opravdu toho potřebujete tisknout tak moc? Jak často tisknete? Nepřekračujete takhle náhodou doporučené vytížení tiskárny? Jaký tam máte toner? Kdy jste ho měnili? Kdo ho tam dával? Jakou přesně máte verzi operačního systému? Máte tam všechny service packy? Máte original ovladač od výrobce? Jakou verzi? Atd., atd. Většina uživatelů není schopna na většinu těchto otázek odpovědět a jejich kuráž prudce klesá. Celou dobu jim svým tónem dáváte nepřetržitě najevo, že nechápete, proč je ještě nevyhodili za neschopnost. Na závěr volajícího ubezpečíte, že podle vašich zkušeností za tento typ problému může z 99 % nějaký neschopný idiot, který něco totálně zvoral. Takový člověk si už příště dobře rozmyslí, zda vás bude ještě někdy otravovat s nějakou prkotinou, kterou nejspíše způsobil on sám svou totální neschopností. Na závěr mu podrážděně, otráveně sdělte, že tam máte k řešení takových prkotin až po strop, ale že si to zařazujete do pořadí a zařídíte nápravu v nejbližším možném termínu.
Fáze 2 - fáze růstu
Jste IT manager, neřešte prkotiny. Musíte z nich nechat vyrůst problém. Také nemůžete vzbudit v nějakých podřadných zaměstnancích dojem, že začnete okamžitě skákat, jak oni písknou. Stačí přibližně jeden den k tomu, aby nefunkčnost tiskárny zaznamenala celá kancelář. Pokud už jste přečetli všechny zajímavé weby a Solitaire už vám leze krkem, spusťte operaci "administrativní cyklus" popsanou v předchozí kapitole. Musíte počkat, až šéf lidí v postižené kanceláři natolik pochopí závažnost situace, že vás začne shánět a řešit to osobně s vámi. Musíte té prkotině nechat čas vyrůst do problému.
Výhodným bonusem je rozšíření problému i na další oddělení. Zkuste potkat někoho, kdo udiveně pozoruje lidi z nehodou postižené kanceláře, jak běhají sem a tam mezi svým a jiným oddělením, kde tiskárna funguje. Naznačte, že ten blbec, který rozbil tu tiskárnu ve své kanceláři, nejspíš brzy rozbije i tuto druhou.
Nechte tomu další den, aby alespoň půl firmy vědělo, že na jednom oddělení někdo zlikvidoval drahou tiskárnu, ale vy odložíte několik důležitých činností a pokusíte se tiskárnu pro firmu zachránit. Pokud se má konat nějaká schůzka vedení, protáhněte záležitost ještě přes termín této schůzky, která může pomoci k ještě většímu růstu problému.
Fáze 3 - záchrana firmy
Vyberte si nějaký čas, kdy bude postižená kancelář plná lidí. Na tu dobu se domluvte s několika dodavatelskými firmami, ať vám zavolají na mobil, protože plánujete větší nákup IT techniky. Nebo něco podobného, na co určitě ochotně zareagují.
Vyzpovídejte svého podřízeného ajťáka formou vědomostního testu, jak by řešil například nefungující tiskárnu. Nezapomeňte podotknout, že všechny vaše debaty uvnitř oddělení jsou interní záležitostí a jejich ventilování na veřejnosti by mohlo ohrozit IT bezpečnost firmy, což by jistě mělo vliv na jeho hodnocení, případně pokračování jeho pracovního poměru.
V určeném čase nakráčejte středem na postižené oddělení. Pohybujte se velmi rychlou chůzí, hlasitě dýchejte. Jednou rukou si ještě ve dveřích sundávejte nebo zase oblékejte svetr, druhou kontrolujte na mobilu, kolik jste toho už prošvihli a třetí [ano, jste přece schopný manager] si otírejte z čela imaginární pot. Zakřičte na všechny, že od teď nesmějí používat nejen vůbec žádné tisky, ale i spoustu dalších věcí, které nazvěte cizími, klidně i vymyšlenými jmény. Prohlédněte si tiskárnu, tvařte se zachmuřeně. Vyhlédněte si někoho, kdo se ještě opovažuje něco si ťukat na PC a vyhoďte ho od toho. Vynadejte mu, že má zaprasený monitor, klávesnici i myš, že to je hrůza, a začněte otevírat růyná okna v Ovládacích panelech, různé vzdálené plochy na servery a vše možné. Přijímejte s otráveným výrazem všechny ty telefonáty a mezi nimi zasvěceně prozrazujte čumilům, že vás pořád jen otravují nějací idioti, co si myslí, že z vás snadno vyrazí prachy. Pokud i nadále jsou v okolí otrlejší jedinci, kteří zjevně nemají co dělat a pozorují vaši činnost, začněte otevírat weby různých předních světových počítačových firem, které si ihned přepínejte do nějaké cizí řeči, u které je nejmenší pravděpodobnost, že ji někdo z čumilů ovládá. Vy se samozřejmě tvařte soustředěně a předstírejte studium jakýchsi textů třeba v mandarínštině.
Až vás konečně přestanou šmírovat, vytáhněte papír s postupem nadiktovaným od řadového ajťáka a podle něj odstraňte závadu. S hurónským smíchem předveďte, že tiskárna už zase tiskne a třetí světová válka je zažehnána. Donuťte k tisku a k následnému jásotu nad vytištěnými papíry úplně všechny lidi v kanceláři. Řekněte jim, že pevně věříte, že se jejich přístup k IT technice zlepší, že jste v toto zlepšení zadoufali už i na jednání s generálním ředitelem. S úsměvem vítěze opusťte prostor ve spěchu, s neustálým koukáním na hodinky, na mobil a s mrmláním, co všechno jste kvůli nim už zase prošvihli.
Dodatek - medaile, vyznamenání
Zavolejte šéfům oddělení, že závažný problém s tiskem jste úspěšně vyřešil a chod firmy se díky vám může zase znormalizovat. Napište e-mail s tímtéž sdělením všem pracovníkům kromě těchto šéfů vedení. Každému zároveň dávejte najevo, že těmito telefonáty a e-maily jste dostatečně zaneprázdněn a nemají vás otravovat s nějakou další prací. Ještě několik měsíců se při každé příložitosti všech ptejte, zda jim funguje dobře ten tisk, který jste jim opravil. Poučujte je, že váš řadový ajťák se furt někde zavýbá nějakými zbytečnými prkotinami a kdyby měli problém, mají se obrátit na vás. Pokud to někdo nepoučený vezme vážně a skutečně se na vás obrátí, postupujte od fáze 1.
11. prosince 2013
Veterinář? Takovej doktor.
Odposlechnuto:
Náš pes se přestával pohybovat, po několika dnech přestal chodit a pak už jen ležel. Ještě nebyl úplně starý, ale když už to trvalo řadu dnů beze změny, po dlouhých rodinných debatách jsme se sebrali a odvezli ho po telefonické domluvě k veterináři na poslední injekci.
Tam jsme přišli, psa položili na stůl, doktor si připravil vybavení, pro něj poměrně rutinní záležitost. Zjevně jsme nebyli první ani poslední podobný případ. Přišel k psovi, podíval se na něj a zastavil se. Stál, mlčel a koukal na toho našeho ležícího psa, který se ani nepohnul. Začali jsme se po sobě mlčky ohlížet, co se děje, očekávali jsme rychlý proces bez komplikací. Veterinář hleděl stále na psa a nakonec pomaličku řekl: "Víte ... ty oči." Nechápali jsme. Oči našeho psa vypadaly pořád stejně, jako celé roky předtím. "Tohle nejsou oči umírajícího psa," řekl. "Ne," řekl nám ještě jednou a všechno začal zase balit. Stáli jsme tam jak tumpachoví blbečci. "Tomuhle psovi to já nepíchnu," povídá veterinář. "Jestli na tom trváte, musíte jinam."
Sbalili jsme si psa a vrátili se s ním domů. I další dny pes pořád jenom ležel, starali jsme se o něj a kontrolovali, jestli už je mrtvý nebo ještě ne. Říkali jsme si, že by snad bylo lepší, aby už to měl za sebou.
Asi po týdnu se pes začal občas s námahou hýbat. Občas během dne, měl takové chvíle. Pak to zkoušel častěji a častěji. V dalších týdnech se postupně úplně zotavil.
Dnes běhá a skáče a je úplně v pořádku. Už uběhla dlouhá doba a my stále v rodině máme svého psa a jsme spolu šťastní.
Doktore, dík.
Náš pes se přestával pohybovat, po několika dnech přestal chodit a pak už jen ležel. Ještě nebyl úplně starý, ale když už to trvalo řadu dnů beze změny, po dlouhých rodinných debatách jsme se sebrali a odvezli ho po telefonické domluvě k veterináři na poslední injekci.
Tam jsme přišli, psa položili na stůl, doktor si připravil vybavení, pro něj poměrně rutinní záležitost. Zjevně jsme nebyli první ani poslední podobný případ. Přišel k psovi, podíval se na něj a zastavil se. Stál, mlčel a koukal na toho našeho ležícího psa, který se ani nepohnul. Začali jsme se po sobě mlčky ohlížet, co se děje, očekávali jsme rychlý proces bez komplikací. Veterinář hleděl stále na psa a nakonec pomaličku řekl: "Víte ... ty oči." Nechápali jsme. Oči našeho psa vypadaly pořád stejně, jako celé roky předtím. "Tohle nejsou oči umírajícího psa," řekl. "Ne," řekl nám ještě jednou a všechno začal zase balit. Stáli jsme tam jak tumpachoví blbečci. "Tomuhle psovi to já nepíchnu," povídá veterinář. "Jestli na tom trváte, musíte jinam."
Sbalili jsme si psa a vrátili se s ním domů. I další dny pes pořád jenom ležel, starali jsme se o něj a kontrolovali, jestli už je mrtvý nebo ještě ne. Říkali jsme si, že by snad bylo lepší, aby už to měl za sebou.
Asi po týdnu se pes začal občas s námahou hýbat. Občas během dne, měl takové chvíle. Pak to zkoušel častěji a častěji. V dalších týdnech se postupně úplně zotavil.
Dnes běhá a skáče a je úplně v pořádku. Už uběhla dlouhá doba a my stále v rodině máme svého psa a jsme spolu šťastní.
Doktore, dík.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)