9. července 2014

Elektřinu naši vezdejší dejž nám dnes

Krátce po pádu komunistické totality v r. 1989 se mohlo začít volně cestovat a známá vyrazila do Německa. Chtěla si koupit nějaký digitální budík na noční stolek. Takové elektroniky tam bylo plno, u nás žádná. V obchodě byla většina budíků na baterie, některé na zásuvku. Ona chtěla s obojím napájením a svou dobrou němčinou se tedy dotázala prodavačky. Ta se divila, proč chce budík s napájením ze zásuvky a ještě s baterií. Známá jí řekla, že pro případ, kdyby nešla elektřina. Prodavačka žijící jen pár desítek km za německou hranicí se vyděsila, vyvalila oči a zeptala se: "Proč by neměla jít elektřina??"

Jiná známá kdysi z našeho socialistického blahobytu do Německa utekla a žila tam asi 20 let. Vzpomněla si, že tam byli jednou bez elektřiny několik hodin. Byl to předem plánovaný výpadek a celá oblast se na něj dva týdny připravovala jako na válku.

Nyní se píše o čtvrt století vyšší datum a jsme kde? Jsme v České republice, kde se přinejmenším u nás na severu poslední roky mohutně investuje do modernizace elektrických rozvodů. I k té poslední zapadlé chalupě
totálně předělali vedení. Pokáceli staré dřevěné sloupy a postavili nové betonové. Místo třech drátů holých nyní nesou jediný svazek izolovaných. Ve městech dokonce zakopávají vedení do země. Celé to musí stát velké peníze.

Ale když přijde bouřka, i pitomá malá bouřka, která ani nekácí stromy, tak jsme stejně bez elektřiny. Od dob mého dětství jsme pokročili jen v tom, že místo pečlivě připravených svíček se zápalkami si dnes svítíme mobily a přívěsky na klíčích a k počítačům a další elektronice si dnes pořizujeme i záložní napájecí zdroje a přepěťové ochrany. Docela by mě zajímalo, kolik těchto pomůcek se prodá na počet obyvatel a firem u nás a kolik v tom Německu.

Železná opona dělící svět na Východ a Západ už údajně dávno padla. Jak bych to ale dnes vysvětloval prodavačce budíků jen pár kilometrů za ní?
A vysvětlí to někdo mně?