To zas byla noc - plodná! :)
Vzbudil jsem se někde po třetí [poprvé ;) ], tma jaxviňa, dlouho a těžce jsem se sbíral na návštěvu WC. To jsou ty černý nápoje večer, no, neubráním se. :/ Nerozsvěcím, jen malou LEDovku u postele, abych trefil zpátky.
Na chodbě to komplikuje čoklík, kterej má přesně barvu jako podlaha. Jednoho dne či spíš jedné noci to jeden z nás nepřežije. Vždycky totiž hrozně zaječí, když se na něj šlápne, to je o infarkt.
V cíli cesty, tedy fyzicky vzato v polovině celé náročné výpravy si uvědomuji, že mi hlavou zní jakási melodie. Kratičký motiv, pořád dokola. Notuju si ho nakonec i nahlas. Líbí se mi. Uléhám z plánem si to zapamatovat.
Ráno se budím a notuju si to pořád, automaticky. Fajn, tak jo, budu si to muset zapsat, jinak mi to za chvíli z hlavy vypadne a bude to v ... infinitizemálnu, jako obvykle. No, abych si to zapsal, musím se to nejdřív pokusit zahrát. Já, kytara a futrál v posteli, ze které se odmítám zvednout, to je logisticky neřešitelná kombinace. Zvedám se tedy, míjím staré, nefunkční, ale psychicky nevyhoditelné klávesy a jdu k takovým vypůjčeným provizorním dětským. Aha, tak jim opravdu přestal fungovat napájecí zdroj. Baterií je do toho potřeba tolik, že po ránu ani neumím do tolika počítat. Jdu hledat ještě takovou mnohem menší samograjku. Po chvíli detektivního pátrání mám úspěch. Tahle chce dokonce i méně baterií, které nakonec nacházím nabité, i když různých kapacit. Chvíle zápolení s ooxidovanými letitými kontakty v bateriovém prostoru bez krytu a už to snad bude hrát trvale, aniž bych jednu ruku spotřeboval na přidržování těch baterií ve správné poloze. ZaplaťPřírodo za to, kytara by mě nahnala do několika křížků, na klávesách to mačkám do Ami.
Fajn, naučil jsem se to i zahrát, hned mi do toho napadaly i nějaké ty akordy, zbývá to napsat. Ano, mám nejspíš někde i notový papír, ale ... nějak nevidím v blízkém okolí ani nějaký obyčejný s prázdným místem. Kde vzítsváču a nekrást psovi z misky? Co takhle starý měsíc utrhnout z kalendáře? Z druhé strany je prázdný a na březen bych stejně už asi tolik nekoukal. Schematicky načmáráno a hurá do práce.
To jsou lidi, ráno si to hraje a kreslí v době, kdy poctiví dělníci už dávno stojí u strojů.
Vzbudil jsem se někde po třetí [poprvé ;) ], tma jaxviňa, dlouho a těžce jsem se sbíral na návštěvu WC. To jsou ty černý nápoje večer, no, neubráním se. :/ Nerozsvěcím, jen malou LEDovku u postele, abych trefil zpátky.
Na chodbě to komplikuje čoklík, kterej má přesně barvu jako podlaha. Jednoho dne či spíš jedné noci to jeden z nás nepřežije. Vždycky totiž hrozně zaječí, když se na něj šlápne, to je o infarkt.
V cíli cesty, tedy fyzicky vzato v polovině celé náročné výpravy si uvědomuji, že mi hlavou zní jakási melodie. Kratičký motiv, pořád dokola. Notuju si ho nakonec i nahlas. Líbí se mi. Uléhám z plánem si to zapamatovat.
Ráno se budím a notuju si to pořád, automaticky. Fajn, tak jo, budu si to muset zapsat, jinak mi to za chvíli z hlavy vypadne a bude to v ... infinitizemálnu, jako obvykle. No, abych si to zapsal, musím se to nejdřív pokusit zahrát. Já, kytara a futrál v posteli, ze které se odmítám zvednout, to je logisticky neřešitelná kombinace. Zvedám se tedy, míjím staré, nefunkční, ale psychicky nevyhoditelné klávesy a jdu k takovým vypůjčeným provizorním dětským. Aha, tak jim opravdu přestal fungovat napájecí zdroj. Baterií je do toho potřeba tolik, že po ránu ani neumím do tolika počítat. Jdu hledat ještě takovou mnohem menší samograjku. Po chvíli detektivního pátrání mám úspěch. Tahle chce dokonce i méně baterií, které nakonec nacházím nabité, i když různých kapacit. Chvíle zápolení s ooxidovanými letitými kontakty v bateriovém prostoru bez krytu a už to snad bude hrát trvale, aniž bych jednu ruku spotřeboval na přidržování těch baterií ve správné poloze. ZaplaťPřírodo za to, kytara by mě nahnala do několika křížků, na klávesách to mačkám do Ami.
Fajn, naučil jsem se to i zahrát, hned mi do toho napadaly i nějaké ty akordy, zbývá to napsat. Ano, mám nejspíš někde i notový papír, ale ... nějak nevidím v blízkém okolí ani nějaký obyčejný s prázdným místem. Kde vzít
To jsou lidi, ráno si to hraje a kreslí v době, kdy poctiví dělníci už dávno stojí u strojů.
