Vzpomínám na časy naivního mládí, kdy jsem si bláhově myslel, že certifikáty kvality a příslušné audity kolem toho mají za cíl hlídat kvalitu vyráběných produktů. Dnes už vím, že můžete vyrábět cokoliv a jakkoliv, klidně i nekvalitně, ale musíte to mít všechno až k úplné dokonalosti zdokumentované. Všechno musí být na papíře, podepsané všemi příslušnými lidmi a řádně zaarchivované.
Audit na "5S" je další kategorie. Říká se tomu audit na pořádek a znamená to, že všechno, s čím jde na stolech a v policích hýbat, tam v době auditu nesmí být. Musí to být naházené jakkoliv kdekoliv tak, aby to nebylo vidět. Nejlépe ve skříních, které lze pro tento účel krátkodobě zapůjčit z pracoviště, které audit 5S zdárně absolvovalo před vámi a nyní se již donuceno požadavky zákazníků vrátilo k činnosti dávající smysl a ideálně i produkující zisk. Navíc lze zákazníky ohromovat všemi možnými certifikáty, aby si nemysleli, že to pro ně vyrábí nějaký blbec bez ponětí o kvalitě a pořádku na pracovišti. Tedy myslet si to může, ale podle všech těchto auditů to nesmí vědět.
Až při těchto zážitcích z praxe teprve zpětně plně doceňuji Murphyho, který formuloval celou kategorii svých zákonů pro velké korporace. Jen jsem netušil, že tato korporatizace se tak zdárně rozvine i do firem, které jsem měl za stádiu korporace ještě hodně vzdálené.
