Kelímky u automatu

Občas si dám z automatu nějaké to horké pití, když jsem líný / nestíhám vyrobit si sám. Párkrát do roka se stane, že tam přijdu a všude kolem automatu je nepořádek. Kelímky na zemi, kelímky na blízké římse, kelímky na samotném automatu, dokonce přímo u dvířek pro odebrání hotového nápoje.
Znechuceně to odhrnuji z cesty, abych se dostal ke své kýžené horké čokoládě. Kroutím hlavou nad tím, jaký prasata ty lidi jsou, vždyť odpaďák je hned vedle.
Nasypu mince, namačkám předvolby a čekám, přičemž znovu přehlížím řady kelímků všude kolem. Pípání. Otevírám dvířka a beru si kelímek. Zírám na něj zklamaně, protože jen plný jen do půlky a to ještě čistou vodou. Aha, automat nějak nefunguje. Smůla, no. Můj úžas graduje, když mi dochází, že všechny ty kelímky odložené kolem jsou také z poloviny naplněné vodou. Šok z náhlého poznání mi bere dech a na chvilku tam zkamením.
Pak se pomalu probírám zpět k životu. Musím ten svůj kelímek tady někde postavit, aby byl každému na očích. Aby každý další zájemce o nápoj pochopil, že automat nefunguje. Přece každý, kdo přijde a uvidí tolik kelímků se samotnou vodou, musí pochopit...

Jak naše rodina porušila nařízení EU

Moje máma porušila nařízení EU. Už zase. Tentokrát to o časových lhůtách při přípravě pokrmů. Už ve čtvrtek začala realizovat desítky let zkušeností v kuchyni. V sobotu jsme se sešli, srazili dva stoly a užívali života. Řádně proleželá Svíčková byla výborná.
Od mých rodičů a ani od jejich rodičů jsem nikdy neslyšel jediné sprosté slovo. Když občas mámě řeknu, že jí dám domů počítač a Internet, řekne jen "ale" a mávne rukou. Když jí řeknu o nějakých novinkách z EU, není nic slyšet. Něco bezhlasně vyslovuje, ale otočí se zády, aby to nebylo vidět a mává rukou pořád dokola. Kroutí při tom hlavou a občas pohlédne kamsi hodně vysoko. Tak dlouho, než neslyšně vysloví vše, co má v tu chvíli na srdci. Kam se hrabu já se svým blbým nápadem s počítačem...