Před lety jsem dostal radu, jak si vybírat auto podle jeho technické kvality. Pořadí mi takto sestavil člověk, který se hrabe v autech celý život. Pracoval jako mechanik a později hlavní technik u zastoupení řady značek u nás a také jako likvidátor škod u pojišťovny.
Řekl mi, abych si pamatoval toto:
1. Nejlepší auta jsou japonská.
Tam je všechno perfektní. To můžeš prolézt skrz naskrz a nenajdeš jediný kaz, jedinou věc horší. Jeden šroubek jako druhý. Všechno je úplně přesně, jak má být.
Pak je znatelná mezera.
2. Pak jsou americká auta.
Také vysoká kvalita. Ale už se ti občas podaří najít, který šroub na té montážní lince dotahoval ten černoch v pátek odpoledne.
Pak je velmi znatelná mezera.
3. Následují auta evropská.
Když ještě existoval Saab, tak ten by se dal koupit, ti totiž vyráběli i letadla.
Volvo bylo symbolem bezpečnosti - ošklivý švédský taxík, nejbezpečnější evropské auto.
Pak pokud chceš aspoň trochu dobré auto, tak musí být německé, ale ty vyšší značky - Mercedes, BMW. Ty levnější, to už je mizérie. Nezapomenu, jak Opel vyrukoval kdysi se svým topmodelem, který se tu prodával za milión. Lidi si mysleli, že když auto stojí milión, že musí být dobré. Úplně zapomněli, že to je pořád Opel. Tady se prodaly tři a všem do dvou měsíců odešla řídicí elektronika. Prostě blik, škyt a stojíš a nehneš s tím. Ti majitelé z toho byli v šoku, že když přece za milión... Divili se. Nevím čemu, protože Opel.
Italská auta jsou dobrá do Itálie - do sucha a tepla. Přijedeš s tím sem a shnije ti to.
Francie, tam už to je docela velký socialismus, tam to stojí za prd úplně všechno kromě módy a tedy designu. To by jim šlo.
Tak to by bylo asi všechno, ne?
Ptám se: "Hyundai?" Kouká na mě, jako bych mluvil nějak nesrozumitelně. "No jestli chceš, jestli se ti to opravdu tak moc líbí, tak si to kup, ale sežerou ti to myši."
Napadá mě ještě: "A co teď ta Dacia? Vždyť to je nějaká licence Renaultu." "Znáš to ve Studenci?", ptá se. "Líbí se ti tam?" "Znám. Proč?" "No tam je jejich nejbližší servis. Když si tohle koupíš, budeš tam každý druhý týden."
Někdy vlastně není na výběr, jen si to hned neuvědomujeme.
