Dnes trochu nahlédneme do zákulisí výroby elektřiny.
Předem se omlouvám za opakování naprostých základů, ale čtou to tu i řadoví ekologisté.
V autě nám elektřinu vyrábí alternátor, kterým točí motor. Čím více třeba svítíme [nejlépe v jasných slunečních dnech, to mají políšci rádi], tím více výkonu motoru [a tedy paliva] padne na výrobu elektřiny.
Elektřinu domů nám vyrábějí podobné alternátory, o hodně větší, kterými točí velká parní turbína. Páru vyrábíme z vody teplem získaným spalováním uhlí v uhelných elektrárnách nebo teplem vznikajícím při řízeném radioaktivním rozpadu jaderného paliva v jaderných elektrárnách [To je něco, čemu zelení nerozumějí, tak to pro jistotu chtějí zakázat.]. Existují i vodní elektrárny, kde turbínou točí místo páry přímo voda. Voda buď mořská, pohybující se ve stálém rytmu přílivů a odlivů, nebo u nás vnitrozemců voda pohybující se z kopce dolů [osobně brzy očekávám nařízení EU, přikazující vodě téct v případě potřeby i do kopce a zachránit tak Euro]. Máme v ČR ještě asi 5 lokalit, kde by se dala vodní elektrárna postavit.
Voda neubývá, uhlí ano. Uran ubývá taky, ale toho se spotřebuje v elektrárně pár kilo za rok [uhlí stovky vagonů denně]. Ubývá i ropa a zemní plyn, které se někde také používají jako palivo v elektrárnách. Proto jsou tlačeny do módy tzv. obnovitelné zdroje. Sem patří u nás elektrárny větrné a solární - fotovoltaické. Vítr fouká zadarmo, Slunce svítí zadarmo, zní to ideálně. Ale zde obvykle zelená propagace končí.
Proč to ideální není?
Vždycky je totiž něco za něco. Obrovskou předností elektřiny je její velmi snadná distribuce i na velké vzdálenosti. Neumíme ji ale nějak snadno a ve větším množství skladovat. Z toho vyplývá, že jí v každém okamžiku musíme vyrábět přesně tolik, kolik ji zrovna spotřebováváme. A stejně tak ji v každém okamžiku musíme spotřebovávat tolik, kolik jí vyrábíme. A to nejni šátnej sranda zařídit.
Větrné a solární elektrárny by u nás měly význam tam, kam nedosáhne klasická distribuce elektřiny. Pokud je ale zapojíme do distribuční sítě, zaděláváme si na problémy. Navzdory všem přáním totiž větru a Slunci neporoučíme a chod takových na počasí závislých elektráren nemáme tedy pod kontrolou. Dokud jich je málo, jsou jejich výpadky díky výkyvům počasí zanedbatelné. Zanedbatelný je totiž i jejich přínos. Příslušným nátlakovým skupinám se ale opět s pomocí argumentu ochrany životního prostředí podařila protlačit povinná minimální kvóta, kterou musí každý stát v EU zaplnit energií z těchto "zelených" zdrojů. Pokud je těchto nespolehlivých zdrojů v síti řekněme nějakých 8 % [k tolika se tuším Unii zavázala Česká republika, přestože Unie požadovala zpočátku tuším jen 5 % - jenže my jsme moc rádi papežštější než papež], jsou jejich náhodné výpadky už velkým problémem.
Možná někdo nevíte, jak se to řeší:
Někde uprostřed českých luhů a hájů blafou nonstop a naprázdno menší standardní uhelné elektrárny. Topí pod svými kotli, spalují uhlí po celých vlacích, všechno rozehřáto, rozjeto, roztočeno, všechny parametry v normě. Zbývá jen připojit k distribuční síti. Jakmile se někde zatáhne obloha či jinde přestane foukat, vzniklý výpadek se okamžitě musí vykrýt připojením těchto záložních uhelných elektráren. Když se zase mraky odsunou či začne foukat, tyto uhelky se od sítě odpojují a nechávají běžet zase naprázdno. Samozřejmě to nefunguje úplně ideálně, protože taková uhelka má výkon poměrně pevně daný a do sítě ji buď připojíme celou [blok] nebo vůbec. V elektrické síti vznikají nestability. Proto ČEZ připravuje projekt tzv. chytré sítě, kdy na jedné straně bude operativně odpojovat a připojovat tyto zelené zdroje a na straně druhé bude operativně odpojovat spotřebitele [což už se moc nedočtete], protože při výpadku více zelených zdrojů současně nebude mít jinou šanci.
Kde jsou ty peníze?
Uhelnou, natož jadernou [aspoň doufám :) ] elektrárnu si sami nepostavíte. Větrnou možná, solární už jistě ano, to je technicky poměrně jednoduché. Není to ale nic levného a elektřina takto vyrobená je několikrát dražší, než ta vyrobená normálně. To by ve svobodné tržní společnosti neprošlo. Proto zde, jak už jsem nakousl výše, nastupuje opět tlak zájmových skupin, které prosadí do legislativy povinnost ČEZu tuto elektřinu odkupovat, a to samozřejmě za několikanásobek běžné ceny, aby se ta drahá výroba provozovatelům těchto zelených zdrojů vyplatila. S argumenty o přínosu životnímu prostředí to prošlo. Občané kupující od ČEZu elektřinu tedy dobrovolně dotují něco, co je nepotřebný nesmysl. Získávají na tom jenom ti, kteří do tohoto snadného kšeftu šli.
Větrné elektrárny by byly pochopitelné někde u moře, kde vítr vane stále. Pokud nejsou blízko lidská osídlení, kde by obřími vrtulemi generovaný infrazvuk škodil vnímavějším jedincům. U nás ve středopevninské kotlině ale místa se stálým větrem nemáme. Také osídlení je tu poměrně husté.
Solární fotovoltaické elektrárny jsou nesmyslem mnohem větším.
Prvním důvodem je zase naše geografická poloha. Jsme poměrně dost na severu, velkou část roku je tedy Slunce poměrně nízko nad obzorem a od něj přijímaný výkon na jednotku plochy zemského povrchu je nízký. Také zde máme poměrně málo slunečních dní, kdy oblačnost nepřekáží. Výsledkem těchto faktorů je nízká míra využití fotovoltaických panelů. Z jejich jmenovitého výkonu jsme v ČR schopni využít nejvýše 11 % (slovy: asi desetinu). To skutečně není mnoho!
Dalším pojmem, který zelení "zapomínají" zmiňovat, je životnost. Nic netrvá věčně, praví klasik a má pravdu. I fotovoltaický článek postupně plynule ztrácí účinnost a z pohlceného světla generuje elektřiny stále méně a méně. Jednoho krásného a klidně i super slunečného dne už nevygeneruje nic a můžete ho vyhodit. Tyto články jsou poměrně drahé, protože je jejich výroba energeticky náročná. Dlouhodobé udržování křemičitanové taveniny na přesné vysoké teplotě umíme jen v elektrických pecích. Ty mají samozřejmě velkou spotřebu elektřiny. Podržte si klobouk, výsledkem je: Fotovoltaický článek za dobu své životnosti nevygeneruje ani tolik elektřiny, kolik bylo spotřebováno na jeho výrobu! Teď si předchozí větu přečtěte ještě jednou. ;) Chápete? Fotovoltaická elektrárna není vůbec elektrárnou! Ona žádnou elektřinu neprodukuje! Je to pouhý akumulátor. Nějakou elektřinu jsme do toho vložili a její část z toho zase postupně získáme zpět. Jinými slovy: Když nebudeme fotovoltaické elektrárny vůbec vyrábět, budeme mít ve výsledku více elektřiny.
A přesto i na tomto se vydělávají peníze. Jen proto, že se opět podařilo díky kecům o výhodnosti pro životní prostředí uvést do praxe legislativu podporující tento byznys. Kocourkovští, vítejte doma.
Předem se omlouvám za opakování naprostých základů, ale čtou to tu i řadoví ekologisté.
V autě nám elektřinu vyrábí alternátor, kterým točí motor. Čím více třeba svítíme [nejlépe v jasných slunečních dnech, to mají políšci rádi], tím více výkonu motoru [a tedy paliva] padne na výrobu elektřiny.
Elektřinu domů nám vyrábějí podobné alternátory, o hodně větší, kterými točí velká parní turbína. Páru vyrábíme z vody teplem získaným spalováním uhlí v uhelných elektrárnách nebo teplem vznikajícím při řízeném radioaktivním rozpadu jaderného paliva v jaderných elektrárnách [To je něco, čemu zelení nerozumějí, tak to pro jistotu chtějí zakázat.]. Existují i vodní elektrárny, kde turbínou točí místo páry přímo voda. Voda buď mořská, pohybující se ve stálém rytmu přílivů a odlivů, nebo u nás vnitrozemců voda pohybující se z kopce dolů [osobně brzy očekávám nařízení EU, přikazující vodě téct v případě potřeby i do kopce a zachránit tak Euro]. Máme v ČR ještě asi 5 lokalit, kde by se dala vodní elektrárna postavit.
Voda neubývá, uhlí ano. Uran ubývá taky, ale toho se spotřebuje v elektrárně pár kilo za rok [uhlí stovky vagonů denně]. Ubývá i ropa a zemní plyn, které se někde také používají jako palivo v elektrárnách. Proto jsou tlačeny do módy tzv. obnovitelné zdroje. Sem patří u nás elektrárny větrné a solární - fotovoltaické. Vítr fouká zadarmo, Slunce svítí zadarmo, zní to ideálně. Ale zde obvykle zelená propagace končí.
Proč to ideální není?
Vždycky je totiž něco za něco. Obrovskou předností elektřiny je její velmi snadná distribuce i na velké vzdálenosti. Neumíme ji ale nějak snadno a ve větším množství skladovat. Z toho vyplývá, že jí v každém okamžiku musíme vyrábět přesně tolik, kolik ji zrovna spotřebováváme. A stejně tak ji v každém okamžiku musíme spotřebovávat tolik, kolik jí vyrábíme. A to nejni šátnej sranda zařídit.
Větrné a solární elektrárny by u nás měly význam tam, kam nedosáhne klasická distribuce elektřiny. Pokud je ale zapojíme do distribuční sítě, zaděláváme si na problémy. Navzdory všem přáním totiž větru a Slunci neporoučíme a chod takových na počasí závislých elektráren nemáme tedy pod kontrolou. Dokud jich je málo, jsou jejich výpadky díky výkyvům počasí zanedbatelné. Zanedbatelný je totiž i jejich přínos. Příslušným nátlakovým skupinám se ale opět s pomocí argumentu ochrany životního prostředí podařila protlačit povinná minimální kvóta, kterou musí každý stát v EU zaplnit energií z těchto "zelených" zdrojů. Pokud je těchto nespolehlivých zdrojů v síti řekněme nějakých 8 % [k tolika se tuším Unii zavázala Česká republika, přestože Unie požadovala zpočátku tuším jen 5 % - jenže my jsme moc rádi papežštější než papež], jsou jejich náhodné výpadky už velkým problémem.
Možná někdo nevíte, jak se to řeší:
Někde uprostřed českých luhů a hájů blafou nonstop a naprázdno menší standardní uhelné elektrárny. Topí pod svými kotli, spalují uhlí po celých vlacích, všechno rozehřáto, rozjeto, roztočeno, všechny parametry v normě. Zbývá jen připojit k distribuční síti. Jakmile se někde zatáhne obloha či jinde přestane foukat, vzniklý výpadek se okamžitě musí vykrýt připojením těchto záložních uhelných elektráren. Když se zase mraky odsunou či začne foukat, tyto uhelky se od sítě odpojují a nechávají běžet zase naprázdno. Samozřejmě to nefunguje úplně ideálně, protože taková uhelka má výkon poměrně pevně daný a do sítě ji buď připojíme celou [blok] nebo vůbec. V elektrické síti vznikají nestability. Proto ČEZ připravuje projekt tzv. chytré sítě, kdy na jedné straně bude operativně odpojovat a připojovat tyto zelené zdroje a na straně druhé bude operativně odpojovat spotřebitele [což už se moc nedočtete], protože při výpadku více zelených zdrojů současně nebude mít jinou šanci.
Kde jsou ty peníze?
Uhelnou, natož jadernou [aspoň doufám :) ] elektrárnu si sami nepostavíte. Větrnou možná, solární už jistě ano, to je technicky poměrně jednoduché. Není to ale nic levného a elektřina takto vyrobená je několikrát dražší, než ta vyrobená normálně. To by ve svobodné tržní společnosti neprošlo. Proto zde, jak už jsem nakousl výše, nastupuje opět tlak zájmových skupin, které prosadí do legislativy povinnost ČEZu tuto elektřinu odkupovat, a to samozřejmě za několikanásobek běžné ceny, aby se ta drahá výroba provozovatelům těchto zelených zdrojů vyplatila. S argumenty o přínosu životnímu prostředí to prošlo. Občané kupující od ČEZu elektřinu tedy dobrovolně dotují něco, co je nepotřebný nesmysl. Získávají na tom jenom ti, kteří do tohoto snadného kšeftu šli.
Větrné elektrárny by byly pochopitelné někde u moře, kde vítr vane stále. Pokud nejsou blízko lidská osídlení, kde by obřími vrtulemi generovaný infrazvuk škodil vnímavějším jedincům. U nás ve středopevninské kotlině ale místa se stálým větrem nemáme. Také osídlení je tu poměrně husté.
Solární fotovoltaické elektrárny jsou nesmyslem mnohem větším.
Prvním důvodem je zase naše geografická poloha. Jsme poměrně dost na severu, velkou část roku je tedy Slunce poměrně nízko nad obzorem a od něj přijímaný výkon na jednotku plochy zemského povrchu je nízký. Také zde máme poměrně málo slunečních dní, kdy oblačnost nepřekáží. Výsledkem těchto faktorů je nízká míra využití fotovoltaických panelů. Z jejich jmenovitého výkonu jsme v ČR schopni využít nejvýše 11 % (slovy: asi desetinu). To skutečně není mnoho!
Dalším pojmem, který zelení "zapomínají" zmiňovat, je životnost. Nic netrvá věčně, praví klasik a má pravdu. I fotovoltaický článek postupně plynule ztrácí účinnost a z pohlceného světla generuje elektřiny stále méně a méně. Jednoho krásného a klidně i super slunečného dne už nevygeneruje nic a můžete ho vyhodit. Tyto články jsou poměrně drahé, protože je jejich výroba energeticky náročná. Dlouhodobé udržování křemičitanové taveniny na přesné vysoké teplotě umíme jen v elektrických pecích. Ty mají samozřejmě velkou spotřebu elektřiny. Podržte si klobouk, výsledkem je: Fotovoltaický článek za dobu své životnosti nevygeneruje ani tolik elektřiny, kolik bylo spotřebováno na jeho výrobu! Teď si předchozí větu přečtěte ještě jednou. ;) Chápete? Fotovoltaická elektrárna není vůbec elektrárnou! Ona žádnou elektřinu neprodukuje! Je to pouhý akumulátor. Nějakou elektřinu jsme do toho vložili a její část z toho zase postupně získáme zpět. Jinými slovy: Když nebudeme fotovoltaické elektrárny vůbec vyrábět, budeme mít ve výsledku více elektřiny.
A přesto i na tomto se vydělávají peníze. Jen proto, že se opět podařilo díky kecům o výhodnosti pro životní prostředí uvést do praxe legislativu podporující tento byznys. Kocourkovští, vítejte doma.
Dodatky:
Větrné elektrárny zabíjejí ročně tisíce dravců.
Jen ve Washingtonu a Oregonu větrné elektrárny ročně zabijí více než šest a půl tisíce ptáků a tři tisíce netopýrů.
Jen ve Washingtonu a Oregonu větrné elektrárny ročně zabijí více než šest a půl tisíce ptáků a tři tisíce netopýrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat