Václav Klaus na summitu V4: "Vytvoření společné evropské měny bylo
znásilněním ekonomických zákonitostí a nešťastným politickým krokem,
jehož důsledky se projevují v problémech dnešní eurozóny."
Když Škodofku nastříkám lesklým rudým lakem, Ferrari to stejně nebude. A to ani když bych tu Škodofku do tvaru nějakého Ferrari násilím úspěšně přetvaroval. Socialističtí architekti dnešní podoby EU ale myslí jinak. Tak dlouho zírali přes oceán na prosperitu USA, až si řekli "to chceme taky". A tak se podívali, jak to vypadá zvenčí - federální uspořádání členských států, jednotná měna. Tak to nařídili Evropě a mysleli si, že je vyhráno. Uniklo jim, že lidi v Americe si tu svou Unii vytvořili sami, pro sebe a podle sebe. Říká se tomu "vybudováno zdola". Žádné "nařízeno shora". Přesto jim to trvalo 200 let! Slovy dvěstě!
Rudý lak na povrchu nám praská. Stále rychleji, na stále více místech. Všichni už vidí, že to není Ferrari, ale oficiálně se nic nemění. Největší praskliny se překrývají lakem sebraným odjinud, kde to tolik nebije do očí. Udržení celku, který sám od sebe nějakými přirozenými principy pohromadě držen není, v jednom kuse si ale žádá stále více úsilí, materiálu a peněz. Musíme proto stát v pevných řadách, s rudými šátky na krku a zpívat "žijeme lépe a radostněji". Praskání systému v základech je stále výraznější. Zpívejme proto stále hlasitěji a hlasitěji.
Jeden z Murphyho zákonů říká: "Nevěřte na zázraky. Spoléhejte na ně." Obávám se, že to těch pár desítek lidí, co řídí evropskou socialistickou federaci, špatně pochopilo.
Když Škodofku nastříkám lesklým rudým lakem, Ferrari to stejně nebude. A to ani když bych tu Škodofku do tvaru nějakého Ferrari násilím úspěšně přetvaroval. Socialističtí architekti dnešní podoby EU ale myslí jinak. Tak dlouho zírali přes oceán na prosperitu USA, až si řekli "to chceme taky". A tak se podívali, jak to vypadá zvenčí - federální uspořádání členských států, jednotná měna. Tak to nařídili Evropě a mysleli si, že je vyhráno. Uniklo jim, že lidi v Americe si tu svou Unii vytvořili sami, pro sebe a podle sebe. Říká se tomu "vybudováno zdola". Žádné "nařízeno shora". Přesto jim to trvalo 200 let! Slovy dvěstě!
Rudý lak na povrchu nám praská. Stále rychleji, na stále více místech. Všichni už vidí, že to není Ferrari, ale oficiálně se nic nemění. Největší praskliny se překrývají lakem sebraným odjinud, kde to tolik nebije do očí. Udržení celku, který sám od sebe nějakými přirozenými principy pohromadě držen není, v jednom kuse si ale žádá stále více úsilí, materiálu a peněz. Musíme proto stát v pevných řadách, s rudými šátky na krku a zpívat "žijeme lépe a radostněji". Praskání systému v základech je stále výraznější. Zpívejme proto stále hlasitěji a hlasitěji.
Jeden z Murphyho zákonů říká: "Nevěřte na zázraky. Spoléhejte na ně." Obávám se, že to těch pár desítek lidí, co řídí evropskou socialistickou federaci, špatně pochopilo.