Karel Zich byl pro mě vždycky nějakej popík kdesi v dáli, kdesi v main streamu. V něčem, co nechci, neznám, nesleduju, přepínám, přelaďuju. Až jsem byl jednou na slavnostech, kde od rána do noci vyhrávají i různé kapely, a to doslova všech žánrů, aby se dostalo na vkus všech návštěvníků. Odpoledne po řadě kapel se na pódiu objevil on. Sám, s kytarou. Řekl jsem si, no, tywe, to jsem fakt zvědavej, co tady na tom náměstí plným halasícího davu a front na pivo chceš předvádět. Pozdravil [to se tady na venkově boduje vysoce :) ], prohodil pár slov a ozvala se perfektně naladěná dvanáctistrunka. A začal zpívat.
Stačilo mi pár loků piva, a začínal jsem chápat. Tohle není jen někdo další z řady. Tady mám tu čest s absolutním profesionálem. Trochu jsem se zaposlouchal a přitom mi došlo něco málo z historie. Aha. On přeci zpíval ve Spirituál kvintetu. Aha. To taky nemůže úplně každej, kdo si jenom myslí, že by na to možná mohl mít.
Stačilo mi pár loků piva, a začínal jsem chápat. Tohle není jen někdo další z řady. Tady mám tu čest s absolutním profesionálem. Trochu jsem se zaposlouchal a přitom mi došlo něco málo z historie. Aha. On přeci zpíval ve Spirituál kvintetu. Aha. To taky nemůže úplně každej, kdo si jenom myslí, že by na to možná mohl mít.
Dokonalý výkon na pódiu, které najednou vypadalo malé. I to náměstí se jakoby zmenšilo.
A to to ještě na tom pódiu vypadalo zdánlivě obyčejně - jeden chlápek s kytarou. Ale na tom náměstí se něco změnilo. Všichni začali poslouchat a všichni se k tomu pódiu otočili. Poněkud nepřirozeně vypadaly všechny ty máničky, které sem dorazily na nějaký Arakain či podobnou hvězdu večera. Ocvočkované džísky a černé kožené bundy se držely svých piv, kecaly mezi sebou, ale sledovaly to pódium. Rozhlížel jsem se na všechny strany, jestli to není nějaká lokální výjimka, ale čuměli a poslouchali úplně všichni, od mamin s prckama po důchodce. Zdálo se mi to neuvěřitelné, ale bylo to tak.
Mohlo to být počasím. Mohlo to být hojností piva a mnohých dalších dobrůtek. Mohlo to být čímkoli dalším, co mi uniklo. Já ale tipuji, že to bylo tím, že ten zpěvák a muzikant byl právě Karel Zich.
A to to ještě na tom pódiu vypadalo zdánlivě obyčejně - jeden chlápek s kytarou. Ale na tom náměstí se něco změnilo. Všichni začali poslouchat a všichni se k tomu pódiu otočili. Poněkud nepřirozeně vypadaly všechny ty máničky, které sem dorazily na nějaký Arakain či podobnou hvězdu večera. Ocvočkované džísky a černé kožené bundy se držely svých piv, kecaly mezi sebou, ale sledovaly to pódium. Rozhlížel jsem se na všechny strany, jestli to není nějaká lokální výjimka, ale čuměli a poslouchali úplně všichni, od mamin s prckama po důchodce. Zdálo se mi to neuvěřitelné, ale bylo to tak.
Mohlo to být počasím. Mohlo to být hojností piva a mnohých dalších dobrůtek. Mohlo to být čímkoli dalším, co mi uniklo. Já ale tipuji, že to bylo tím, že ten zpěvák a muzikant byl právě Karel Zich.
Žádné komentáře:
Okomentovat