Pražáci jsou úplně jinej národ. Říkával to děda. Musel to vědět, dělal si v Praze řidičák. [Jasněže před válkou, vy vorlové.]
Táta zas jedno populární komunistické rčení z Ostravska předělal na "já jsem pražák, kdo je víc".
Jedu si takhle jednou z Brna. [Jasněže z Invexu, to bylo už po válce, vy vorlové.] Pražák za mnou viditelně trpěl komplexem "někdo přede mnou = nespravedlnost". Když jsme se ocitli na rovince, čekal jsem, že začne naplňovat svůj životní úděl být všude první. Držel jsem si svý kilo a směr, pohoda klídek, já mám času dost. Chvíli se nedělo nic, pak se škodofka za mnou konečně rozhodla najet do levého pruhu. Chlapec posunul svoje přední světla jen kousek před úroveň mých zadních a ... A nic! Tam prostě zůstal!
Ujistil jsem se, že mu nezrychluji. On srovnal rychlost přesně se mnou a visel tam vedle mě jak na tyči. Pak jsem to uviděl. Na konci té vymetené roviny před námi byl horizont, zpod kterého se vynořila světelná rampa. Pražák za mnou, tedy vlastně vedle mě pořád na neměnné pozici. Mrk na tachák, ne, fakt jsem nezrychlil. Zpoza horizontu se pod řadou světel začala vynořovat hranatá kabina tahače i se siluetou návěsu za ní. Maník vlevo za mnou jak přilepený na stále stejném místě. Neposunul se ani dopředu, ani dozadu, natož vpravo. To už mi přišlo hodně nenormální a začínal jsem zvažovat varianty. Rychle přidávám, abych mu udělal místo pro pohodlné se zařazení za mě bez brzdění. On nic. Beze změny pokračuje proti kamionu. Ten už se blíží, začíná blikat. Je to stovka Líza a má to pěkně na tý rovince rozjetý. S takovou jezdil i brácha a tak přesně vím, jak málo má možností s tím něco dělat. Taky vím, co nejspíš řidič vysoko ve své kabině za chvilku udělá - zakloní se pořádně v sedačce, nohama se zapře o palubku a volant bude držet vší silou. Mohl by zkusit brzdit a riskovat rozmávání závěsu za sebou, ale stejně by zastavit nestihl, fyziku neukecáš.
Jsem už desítky metrů před škodofkou, v které vidím siluety více lidí. Myslím, že člověk má právo se zabít. Nemá ale právo vzít či zkomplikovat život jiným. Nebo ten řidič usnul? Hned po zahájení předjíždění? Nevím. Na poslední chvíli to přeci jen strhl doprava. Buď mu konečně došlo, že je něco špatně nebo s tím spíš trhl někdo jiný v autě. Stejně to nestihli a zadním levým blatníkem škrtají o kamion. Křupnutí plechu slyším i já. Zastavují, vystupují, nikomu zjevně nic není [fyzicky].
Já jedu dál. Mám před sebou ještě dvě stovky kilometrů a nedejPřírodo asi i několik dalších pražáků...
Žádné komentáře:
Okomentovat