Občas si dám z automatu nějaké to horké pití, když jsem líný / nestíhám vyrobit si sám. Párkrát do roka se stane, že tam přijdu a všude kolem automatu je nepořádek. Kelímky na zemi, kelímky na blízké římse, kelímky na samotném automatu, dokonce přímo u dvířek pro odebrání hotového nápoje.
Znechuceně to odhrnuji z cesty, abych se dostal ke své kýžené horké čokoládě. Kroutím hlavou nad tím, jaký prasata ty lidi jsou, vždyť odpaďák je hned vedle.
Nasypu mince, namačkám předvolby a čekám, přičemž znovu přehlížím řady kelímků všude kolem. Pípání. Otevírám dvířka a beru si kelímek. Zírám na něj zklamaně, protože jen plný jen do půlky a to ještě čistou vodou. Aha, automat nějak nefunguje. Smůla, no. Můj úžas graduje, když mi dochází, že všechny ty kelímky odložené kolem jsou také z poloviny naplněné vodou. Šok z náhlého poznání mi bere dech a na chvilku tam zkamením.
Pak se pomalu probírám zpět k životu. Musím ten svůj kelímek tady někde postavit, aby byl každému na očích. Aby každý další zájemce o nápoj pochopil, že automat nefunguje. Přece každý, kdo přijde a uvidí tolik kelímků se samotnou vodou, musí pochopit...
Žádné komentáře:
Okomentovat