Jeden z módních trendů dnešní doby je označování klasického cukru v potravinách za pro člověka škodlivou látku. Vychází to z jednoduchého schematu, ve kterém více cukru v potravě znamená příjem více energie a pokud organismus nezvýší její spotřebu, přebytek skladuje ve formě tuků a my tloustneme. Cukr v potravině tedy nahradíme umělým sladidlem, které žádnou energii do organismu nepřináší, potravina chutná skoro stejně sladce a my netloustneme. Paráda, výborně, hurá. Tím končí myšlení běžného spotřebitele. Zde končí bohužel i myšlení činovníků EU, kteří nyní vydali zákaz přidávání cukru do prodávaných ovocných šťáv. Přidávání syntetických, uměle vyráběných sladidel [sacharin, aspartam, acesulfam ad.] samozřejmě zakázáno není a naopak tím dostává další podporu. [Cui bono?]
To je celé samozřejmě špatně! Proč? Protože přírodu tak snadno oblbnout nelze. Naštěstí, protože díky tomu tu ještě stále jsme. Zkusme se trochu snažit a nezastavit se s úvahou ve výše uvedeném bodě a pokračovat v ní dál.
Podívejme se na děti. Neutuchající fyzická aktivita. Běh tam a zase zpátky, sjet na čemkoli kopec a znovu nahoru. Stále dokola. Pak se na chvilku někde zastaví, na malou chvilku, doplní tím síly a jedou znovu naplno. Ony tak jedou i psychicky, akorát to není tak vidět. Dospěláci, zkusme s nimi držet krok - nemáme šanci. Nastupuje únava a stupňuje se, chvilková zastávka ani náhodou na regeneraci sil nestačí. Není to pouze naší bídnou kancelářskou fyzičkou. My už jedeme na dospělý metabolismus, který je optimalizován jinak, už ne na rychlý růst a rozvoj. Děti jedou na dětský metabolismus. Ten je právě optimalizován na rychlý růst organismu, fyzický i psychický [učení se]. To tak nějak všichni víme a v tom se asi ještě shodneme. Tak dál:
Děti mají rády sladkosti. Pomineme-li rozmazlování prarodiči, je to přirozené. Už jsme si řekli i proč: Cukry jsou zdrojem energie. Zdrojem vydatným a také je to energie organismu nejsnadněji dostupná. Primární monosacharidy, zejména cukry v ovoci, rostlinách [gruktóza, glukóza] jsou přímo zpracovatelné energetické a stavební suroviny, k jejichž využití organismus nepotřebuje žádné jejich zpracování trávicím systémem. Proto cukry vyvíjející se dětský organismus preferuje, proto mají děti chuť hlavně na sladké. Po ukončení vývoje přejde jedinec na pomalejší dospělácký metabolismus a rapidně poklesne i jeho chuť na sladké potraviny. Tohle taky ještě všichni víme. Tak mysleme ještě dále:
I jako dospěláci si sem tam něco sladkého dáme, je to přirozená součást potravy nás všežravců. Cukry jsou pro nás stále jedním ze zdrojů energie. Co se stane, když uděláme tu blbost a začneme si dávat jídlo s umělými sladidly místo s cukry? První informace o přijímané potravě jsou chuťové a tam obelhané tělo dostává signál o sladké chuti, tedy o přítomnosti bohatého zdroje energie - cukrů. Jenže je to podvod, nejsou to cukry, ale sladidla, žádná energie nepřichází. Je to pro organismus překvapení, tedy stres. Ale vyrovná se s tím, játra dostanou trochu počudit ve stylu "máš zásoby, i když malé, tak je ale hlavně rychle naval" a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Pohladíme si pupek s vítězným pocitem "hubni, hajzle". Jednou za čas, budiž. Ale pozor! Pokud totiž budeme pokračovat v konzumaci umělých sladidel místo opravdových cukrů, stane se logická věc: Naučíme své tělo, že sladká chuť už nadále neznamená energii! Ano, metabolický systém se skutečně přizpůsobí a zareaguje touto změnou! Za statisíce let byly tyto pochody tvrdým přírodním výběrem vyladěny na udržení jedince při životě a v optimální formě. To neoblbneme, neokecáme, nepodvedeme, žádná lobby to nepodplatí. Organismus si nadále bude hladem, žízní a chutěmi říkat o to, co potřebuje. Navíc ale už teď bude vědět, že sladká chuť neznamená energii. Pokud tedy dostane cokoliv sladkého, ignoruje to v bilanci příjmu energie, prostě si to na příjmu do skladu rovnou škrtá, jakoby to vůbec nedostal. A dál vytváří odpovídající hlady a chutě, aby dostal skutečnou energii. Samozřejmě i v případě, že dostává skutečné cukry! A ty samozřejmě dostává v mléce, v ovoci a všude, kde jsme je umělými sladidly nenahradili. Takže je to jasné, že? Tělo si žádá více energie, než opravdu potřebuje a přebytky samozřejmě ukládá do zásob. Tloustneme. Ano, pojídáním umělých sladidel tloustneme.
Ta logika je myslím jasná. Uvědomte si, že to nakonec vychází zcela opačně, než jak vychází ta primární úvaha, že snížení příjmu cukrů je opatřením proti obezitě. Tuším britští vědci to byli, co toto ověřili výzkumem.
A pár kontrolních otázek na závěr o výhodách a nevýhodách cukru a sladidel:
Podporuje cukr v potravě kazivost zubů? Ano, protože je potravou i pro bakterie běžně žijící v našich ústních dutinách a způsobující zubní kaz. Umělé sladilo? Ne.
Může být běžný cukr [obvykle řepný či třtinový, sacharóza] škodlivý pro lidi s nějakou poruchou trávicího systému? Ano, řada lidí má různé malé nebo přechodné poruchy zpracování cukru a nemá tušení, že vlastně přinejmenším částečně patří mezi cukrovkáře. Těm může konzumace cukru škodit. Konzumace umělého sladidla? V těchto případech ne. [Jinými případy myslím např. kombinaci fenylketonurie s aspartamem.]
To je celé samozřejmě špatně! Proč? Protože přírodu tak snadno oblbnout nelze. Naštěstí, protože díky tomu tu ještě stále jsme. Zkusme se trochu snažit a nezastavit se s úvahou ve výše uvedeném bodě a pokračovat v ní dál.
Podívejme se na děti. Neutuchající fyzická aktivita. Běh tam a zase zpátky, sjet na čemkoli kopec a znovu nahoru. Stále dokola. Pak se na chvilku někde zastaví, na malou chvilku, doplní tím síly a jedou znovu naplno. Ony tak jedou i psychicky, akorát to není tak vidět. Dospěláci, zkusme s nimi držet krok - nemáme šanci. Nastupuje únava a stupňuje se, chvilková zastávka ani náhodou na regeneraci sil nestačí. Není to pouze naší bídnou kancelářskou fyzičkou. My už jedeme na dospělý metabolismus, který je optimalizován jinak, už ne na rychlý růst a rozvoj. Děti jedou na dětský metabolismus. Ten je právě optimalizován na rychlý růst organismu, fyzický i psychický [učení se]. To tak nějak všichni víme a v tom se asi ještě shodneme. Tak dál:
Děti mají rády sladkosti. Pomineme-li rozmazlování prarodiči, je to přirozené. Už jsme si řekli i proč: Cukry jsou zdrojem energie. Zdrojem vydatným a také je to energie organismu nejsnadněji dostupná. Primární monosacharidy, zejména cukry v ovoci, rostlinách [gruktóza, glukóza] jsou přímo zpracovatelné energetické a stavební suroviny, k jejichž využití organismus nepotřebuje žádné jejich zpracování trávicím systémem. Proto cukry vyvíjející se dětský organismus preferuje, proto mají děti chuť hlavně na sladké. Po ukončení vývoje přejde jedinec na pomalejší dospělácký metabolismus a rapidně poklesne i jeho chuť na sladké potraviny. Tohle taky ještě všichni víme. Tak mysleme ještě dále:
I jako dospěláci si sem tam něco sladkého dáme, je to přirozená součást potravy nás všežravců. Cukry jsou pro nás stále jedním ze zdrojů energie. Co se stane, když uděláme tu blbost a začneme si dávat jídlo s umělými sladidly místo s cukry? První informace o přijímané potravě jsou chuťové a tam obelhané tělo dostává signál o sladké chuti, tedy o přítomnosti bohatého zdroje energie - cukrů. Jenže je to podvod, nejsou to cukry, ale sladidla, žádná energie nepřichází. Je to pro organismus překvapení, tedy stres. Ale vyrovná se s tím, játra dostanou trochu počudit ve stylu "máš zásoby, i když malé, tak je ale hlavně rychle naval" a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Pohladíme si pupek s vítězným pocitem "hubni, hajzle". Jednou za čas, budiž. Ale pozor! Pokud totiž budeme pokračovat v konzumaci umělých sladidel místo opravdových cukrů, stane se logická věc: Naučíme své tělo, že sladká chuť už nadále neznamená energii! Ano, metabolický systém se skutečně přizpůsobí a zareaguje touto změnou! Za statisíce let byly tyto pochody tvrdým přírodním výběrem vyladěny na udržení jedince při životě a v optimální formě. To neoblbneme, neokecáme, nepodvedeme, žádná lobby to nepodplatí. Organismus si nadále bude hladem, žízní a chutěmi říkat o to, co potřebuje. Navíc ale už teď bude vědět, že sladká chuť neznamená energii. Pokud tedy dostane cokoliv sladkého, ignoruje to v bilanci příjmu energie, prostě si to na příjmu do skladu rovnou škrtá, jakoby to vůbec nedostal. A dál vytváří odpovídající hlady a chutě, aby dostal skutečnou energii. Samozřejmě i v případě, že dostává skutečné cukry! A ty samozřejmě dostává v mléce, v ovoci a všude, kde jsme je umělými sladidly nenahradili. Takže je to jasné, že? Tělo si žádá více energie, než opravdu potřebuje a přebytky samozřejmě ukládá do zásob. Tloustneme. Ano, pojídáním umělých sladidel tloustneme.
Ta logika je myslím jasná. Uvědomte si, že to nakonec vychází zcela opačně, než jak vychází ta primární úvaha, že snížení příjmu cukrů je opatřením proti obezitě. Tuším britští vědci to byli, co toto ověřili výzkumem.
A pár kontrolních otázek na závěr o výhodách a nevýhodách cukru a sladidel:
Podporuje cukr v potravě kazivost zubů? Ano, protože je potravou i pro bakterie běžně žijící v našich ústních dutinách a způsobující zubní kaz. Umělé sladilo? Ne.
Může být běžný cukr [obvykle řepný či třtinový, sacharóza] škodlivý pro lidi s nějakou poruchou trávicího systému? Ano, řada lidí má různé malé nebo přechodné poruchy zpracování cukru a nemá tušení, že vlastně přinejmenším částečně patří mezi cukrovkáře. Těm může konzumace cukru škodit. Konzumace umělého sladidla? V těchto případech ne. [Jinými případy myslím např. kombinaci fenylketonurie s aspartamem.]
Mohou být běžné cukry karcinogenními látkami, tj. mohou způsobovat rakovinu? Ne, jsou to látky mnohem starší než lidský rod a kdyby na nás měly tento devastující vliv, dávno by se projevil a nebyli bychom zde buď my nebo ty cukry. Umělá sladidla? ... Promiňte, musím končit.
Žádné komentáře:
Okomentovat